Zhodnocení 3 liga žen 2016/17- 1 část
Zhodnocení 3 ligy MS kraje žen 2017.
Tak holky máme za sebou první rok v ČFBU soutěži žen a to v soutěži 3 liga žen MS kraje. Nebyla to lehká cesta, ale než to vše popíšu, tak to opravdu stálo za to a já osobně jsem na Vás velmi hrdý a navždy si budu pamatovat (no u mě to asi na vždy nebude, bohužel L) Vaše úsilí, hecování, emoce, pláč, vztek, vzájemnou podporu, euforií, frustraci, beznaděj, vášeň, radost z vítězství, zklamaní a i když se nejedná jen o radostné vzpomínky, tak těch pozitivních bylo strašně moc, tak v rozhodování jestli to mělo cenu, není třeba nad něčím polemizovat a jednoznačně to byla dobrá volba, ale ještě se vrátím na začátek.
Zrození fenoménu La Comtesse nebylo nic záměrného a vyšlo to z nás všech dohromady a společně jsme skládali fenomén La Comtesse a každý z nás má na této skládance zásadní podíl a nakonec z toho vznikl celek, který se jen tak nevidí. Psal se rok 2014 a přišlo první oťukávání s florbalem a z počátku se jednalo jen o malou hrstku žen a dívek, které byly stavebním kamenem budoucích La Comtesse a to dvojčata Markéta Kostelníková, Veronika Kostelníková, holky Jalůvkové Monika, Michaela, Markéta, Karin Kozová, Darinka Ivanová a Taťána Fojtíková. Tato sestava hrála florbal jen pro srandu a název La Comtesse ještě neměl ani obzory, zlomový rok byl až 2015, kdy nejprve nevyšlo hrát Ligu ČFBU společně s družstvem Koček Frenštát, tak o prázdninách roku 2015 se teprve oficiálně zrodil fenomén La Comtesse a to v Jedovnicích, kde jsme byli na prázdninách, kde se začalo trénovat s nějakou vizí, že se budeme chtít zlepšovat a ve florbale se naučit i nějaké prvky, které s rekreačním florbalem nemají nic společného. Září 2015 máme nábor a přidává se k nám Míša Strnadlová, Veronika Kerberová a Lucie Zemanová. Ke konci roku 2015 už řešíme možnost hrát ligu, když se k nám přidávají Katky Konvičková a Zdarsová z družstva Koček a taktéž Jana Strnadlová, Adéla Beitlová, Kristýna Hluchaňová a Veronika Hutníková. Po novém roce přichází plnohodnotně i Lenka Sedláčková. Máme hodně společenských akcí, víkendové soustředění, plesy a atd. Karin Kozová, Michaela Strnadlová, Lucie Zemanová a Markéta Jalůvková sice už hrají soutěže ČFBU za Frýdek-Místek, ale jejich přáním je reprezentovat Frenštát s holkami od nás. Zásadní rozhodnutí padne na nový rok 2016 a to, že jdeme do ligy!!! Úkol velmi odvážný až troufalý, protože mít pohromadě pár holek, které hrají florbal jeden rok a půlka družstva jen pár měsíců a jít hrát ženskou ligu, protože kategorie žen a juniorek je velký rozdíl je velké riziko a jak jsem psal troufalost. Osobně se mi do toho tehdy moc nechtělo, ale rozhodnutí bylo Vaše a samozřejmě, že jdu do toho s Vámi, jste všechny slyšely. Následně kopneme do toho a trénujeme 3 x do týdne, což muselo být, abyste byly konkurence schopné. Máme i holky, které již ambice nemají a ukončují kariéru, nebo jen hrají rekreačně a to Veronika Kerberová, Monika Jalůvková, ale stále věříme, že to zvládneme, kdy je mi jasné, že do ligy ČFBU je zapotřebí trénovat aspoň 2-3 roky pohromadě a termín nás tlačí, ale makáme dále, i když to nejde tak rychle, protože v Čeladné máme problém se sejít a další rány přijdou, když nás opustí na konci dubna hráčky Kristýna Hluchaňová a Lucie Zemanová odcházejí do nově vytvořeného Sokola Frenštát a některé odmítnou hrát ligu Michaela Jalůvková. Navíc Darina Ivanová je ještě žákyně a nemůže s námi hrát ligu za ženy. Toto zjištění máme v době, kdy se přihlásí liga, tak to byla největší krize, ale když jsem viděl, jak nové holky jdou nahoru, tak jsem se uklidnil a věřil, že to nějak odehrajeme, zatím jsem řešil pouze tu myšlenku, že to nějak odehrajeme. Po odchodech hráček Hluchaňová, Zemanová, Jalůvková Michaela z dubna 2016 jsem viděl v ostatních hráčkách neskutečné semknutí a chtěl bych tuto dobu nazvat povstání opravdových La Comtessek, protože se jednalo o kritickou dobu, jelikož odcházející hráčky přetahovaly naše hráčky a pokud by třeba dvě hráčky odešly, tak bychom už neměli, jak sezónu odehrát. Jak jsem psal, semkly jste se, nikdo další neodešel, i když bych to chápal a věděly jste, že Vám v tom nebudu bránit a ani vyčítat, ale ukázaly jste mi, že ve Vás je víc než jsem si myslel a že mám štěstí mít takovou bandu holek. Tímto jsem cítil větší odpovědnost vůči Vám a řekl jsem si, že v lize nebudeme jen do počtu, ale že do Vás dostanu florbal s tím, že budete mít v zápasech šanci porvat se o vítězství. Věděl jsem, jaký materiál ve Vás mám a už bylo jen to do Vás dostat a hlavně Vás psychicky nachystat, abyste věřili, že na to máte, když použijete ty správné schopnosti, které jsme byli schopni se naučit. Času nebylo moc a v září hurá do Bílovce na první zápas a první reprezentování Frenštátu oddílu žen v ČFBU soutěží historicky, které Vám nikdo nevezme a navždy budeme první, kteří tady ve Frenštátě odstartovali dívčí a ženský florbal.
Samozřejmě byly jste z prostředí vykulené a přátelské utkání a turnaje prostě ligové prostředí nenahradí. První třetina soutěže se nese v duchu, že fyzicky jsme na tom velmi dobře, ale pochopitelně technicky nejhůře, organizačně tak uprostřed a bojovností jak na houpačce. První zápasy prohráváme a na rovinu z přístupu v prvním zápase proti Paskovu jsem nebyl vůbec spokojený, protože se nemakalo naplno a musel jsem být k Vám kritický, i když se jednalo o Vaše první zápasy, protože jsem věděl, že máte šanci pouze tehdy, když všechny dáte do toho všechno. Myslím, že jste si v této době neuvědomovaly, o co mi jde a na trénincích jsem musel přiostřit a být velmi náročný, ale již čtvrtý zápas ukazuje, co ve Vás je, když Ostravu naháníme a pěkně potrápíme, přičemž jim nedáme nic zadarmo. Hrajeme náročný styl, nebojíme se a útočíme proti každému soupeři. První bodík urveme v Šumperku, kde dostáváme branku na 2:2 třicet sekund před koncem. Frustrace na místě, první slzy, udělaly se chyby, ale už tady jsem věděl, že na to máte a že pokud zlepšíme organizaci, tak se budou ještě divit, co vše dokážeme. Ke konci poloviny soutěže porážíme povinně Paskov, i když to nebyla žádná sláva a v tomto zápase jsem o přestávkách musel na Vás i zvýšit hlas a důrazně vyčinit, že nemakáte, ale na světě je první vítězství, ale ještě nemáme hotovo, když čekáme na super výsledek. Po novém roce už vidím organizovanost ve hře a taktéž jsme zlepšili útočnou hru (uff to byla fuška to do Vás dostat - trvalo to strašně dlouho a stejně to ještě není úplně ono) a věděl jsem, že budou mít s Vámi všichni velký problém, protože jste byly sakra dobře připravené a nebezpečné. A je tu dvojboj Frenštát vs. Bílovec, klání první s druhým družstvem tabulky hrajeme fantasticky, ale ke konci zápasu dostaneme dvě branky a prohráváme 4:5. Výkon super, slzičky, následně utěšování, ale hrdost ve mně při pohledu na Vás byla obrovská. Chápal jsem Vaše slzy, protože skalp Bílovce je cenný, ale nevyšlo to a co jste ode mě mohly slyšet, že není pro mě důležité vítězství, ale jak jste se prezentovaly na hřišti, což byla pro mě jasná výhra a pro mě i další dobrý signál, že Vás strašně štvalo, že jste prohrály a viděl jsem poprvé zažehlé plameny ve Vašich očích, že je chcete porazit a nejenom si zahrát. Myslím, že toto byl zlom, kdy jste opravdově začaly věřit ve své schopnosti, ale ještě není konec, odveta dohrávka v Bílovci za tři týdny a Bílovec je na kolenou prohrává s holkami z Frenštátu, které hrají prvním rokem, a tentokrát brečí Bílovec, protože to nechápe, že baby z Frenštátu jedou jako dobře namazaná mašina. Osobně tento zápas jsem si neskutečně vychutnal a na tento snad opravdu nikdy nezapomenu. Přístup v tomto zápasu byl od všech fantastický. Následný turnaj doma v Čeladné rozstřílíme opět, už potřetí Paskov a poté poprvé rozebereme Prostějov, přičemž šplháme tabulkou po třech vítězstvích za sebou. To už nám pomáhá Bohumila Kyselá, zasloužila maminka tří dětí, která nás v době zranění podržela a pomohla. Takže i s touto kritickou dobou zranění jsme si poradili. Poslední dějství a zakončení ligy proběhne v Prostějově, kde bohužel nemohu být, ale nemám strach, že byste se na to vykašlaly a poctivě to odmakáte. Navíc nám již taktéž pomůže Daniela Faldynová a už se nám klubou další naděje Lenka Vahaliková a další, takže pokud pochopí smysl našeho družstva a odkazu La Comtesse, tak se máme na co těšit. A třeba nám i pomůže časem Sandra Moravcová, která si nás sama našla a oslovila.
Sečteno a podtrženo jsem na Vás hrdý, protože jste super holky, které nehrají florbal, protože se chcete líbit klukům, kteří taktéž hrají. Máte rády florbal jako sport a nechcete být prostě jen florbalistkou, abyste byly zajímavé a aby se o Vás mluvilo. Neděláme selfíčka, prezentační videa, nejsme v novinách, rozhlase, nemáme ani masovou diváckou podporu, ostatní družstva Sokol a Kočky ve Frenštátě nebereme jako konkurenci, ale jako spřátelené družstva, nikomu nebráníme k odchodu do druhého družstva, což je moje vize a filozofie. Máme společný cíl a to je florbal, přátelství, podpora a mít okolo sebe pokud možno nejvíce lidi, na které se mohu spolehnout. Moc si cením, že nejste barbíny a že dokážeme mít starší hráčky od rodin a dorostenky společně se stejným cílem.
Jste hodně tvrdé holky, které hrají náročný florbal, což se u žen nevidí. Tím samozřejmě nemyslím tvrdost v tom, že hrajete zákeřně a nesportovně (to bych Vás stejně vyhodil, pokud bych toto viděl), ale že makáte a hrajete naplno. Měli jsme v družstvu hráčky, které svou mentalitou k nám nemohly zapadnout, tak odešly a momentálně máme super partu a všechny co chodíte, jste skvělé a bojujete společně i mimo florbal, takže moje vize je naplněna a jsem naprosto spokojený a přeju si, aby to tak zůstalo napořád a naše hodnoty se předávaly dále. Pokud ve Vás uvidím vše výše popsané, tak Vás nezklamu a můžete se na mě spolehnout, že pro Vás udělám vše, co bude v mých silách.
Vím, že jsem náročný trenér a nechválím a nevymlouvám se pořád na to, že máme mladé hráčky nebo, že hrajeme jen chvíli, jako ostatní trenéři ženských družstev, kde je to asi povinnost. Vždyť první La Comtesse měly přátelské utkání a turnaj po necelém měsíci hraní. Není třeba něco omlouvat nebo vymlouvat se, chceme hrát florbal, tak jdeme do toho. Měli jsme konflikty na trénincích, kdy jste se mnou nesouhlasily, měly připomínky, cítily jste se bezmocně a méněcenné, když jsem opakovaně vysvětloval, že to děláte špatně. Byl jsem na Vás tvrdý a chtěl vymáčknout z Vás vše, co jste měli k dispozici, samozřejmě jsem udělal pár chyb, které nemohu vrátit, ale mohu se z nich poučit. I já jsem se učil od Vás a stále učím, ale to, že jsme se stále navzájem vážili, respektovali, nedělali podrazy, nebyli falešní a neupřímní, tak jsme dnes společně silnější, vyzrálejší a řekl bych, že mámě mezi sebou něco, co jiné družstva nemohou mít a to je to kouzlo, které nás spojuje.
Mám svoji vizi florbalu a sám hraji náročný florbal, tak to stejné požaduji po Vás, ale myslím, že už chápete, že to funguje a jdete už po stejné cestě jako já. Myslím, že jste specifická parta žen a dívek, která se nevidí, chtěl bych vidět, jak by někde jinde přišla mamka po dětech okolo 33 let na poslední chvíli a hned ani ne po roce hrála ligu navíc s juniorkami v družstvu a my takovou nemáme jen jednu a pokud Vás člověk pozná, tak je mu jasné, že jste něco speciálního a v dnešním světě toto snad ani není možné a mám štěstí, že aspoň nějakou dobu budu moct s Vámi pracovat a teď už si užívat florbalového trénování a i když budete časem hrát třeba jinde, tak budu vědět, že to stálo za to a budu samozřejmě fandit, chodit se dívat a přát štěstí.
Nicméně je třeba taktéž poděkovat všem rodičům, partnerům a sourozencům, protože podpora z nejbližšího okolí je nedocenitelná a nelze vyčíslit jak je důležitá a to zejména u žen a dívek pro svou citlivost a pokud není podpora, tak většinou dochází k odchodu a dalším negativním věcem. Takže muži, partneři, tatínkové, maminky, babičky, dědečkové, tety, strejdové, brachové, sestry podporujte, podporujte, podporujte a věřte, že to všichni oceníme a rádi Vám ukážeme, co jsme se zase nového naučili a jak dokážeme bojovat i když prohrajeme.
Velký dík patří taktéž Honzovi Macháčovi a Jardovi Ivanovi st., kteří se snaží být nápomocni a vždy pomůžou a máte v nich podporu se spolehlivostí, protože jsou vždy tam, kde je potřebujeme.
Konečné hodnocení celé sezóny tedy mohu uvést, jako dobře odehraná sezóna se sbíraní zkušenosti, ale samozřejmě to mohlo být lepší a bodů mohlo být více a to podle mě asi o 10 bodů a byla by to sezóna parádní. Máme co zlepšovat a na druhou stranu soupeři už s námi musí počítat, že to budou mít těžké, ale o to budou na nás více připravení. Děkuji za reprezentaci Frenštátu, policie a našeho malého klubu.
Statistiky sdělím po posledních zápasech viz část 2 od 7.5.2017
